Výstupní kritéria jsou definována v plánu testování. Mohou být rozdělena na kritéria, která „musí“ být splněna a kritéria, které „by měla“ být splněna. Může být například stanoveno, že pro postoupení do další úrovně testování „musí“ být otevřeno 0 defektů závažnosti blokující (blocker) a kritická (critical) a že 95 % testovacích případů by „mělo“ úspěšně projít testem. Pokud v tomto případě nebude otevřen žádný defekt závažnosti blokující a kritická, ale úspěšně projde pouze 93 % testovacích případů, projekt stále může postoupit do další úrovně. [ISTQB, 2012b, s. 18]
Důležité je definovat výstupní kritéria tak, aby mohla být objektivně vyhodnocena. Pro objektivní vyhodnocení je klíčové, aby test analytik zadával do nástroje pro řízení testů přesná a konzistentní data. Pokud jsou například možné výsledky testovacích případů označeny s příznakem „prošlo“, „neprošlo“ nebo „prošlo s výhradou“, test analytik by měl jasně vědět, podle čeho určit, zda výsledek daného testovacího případu bude ohodnocen jako „neprošlo“ nebo prošlo s výhradou“. Ohodnocení výsledku testovacího případu je obzvláště kritickým faktorem, pokud je úspěšnost průchodu testovacími případy výstupním kritériem, které „musí“ být splněno. V případě, kdy si není test analytik jistý, jaký příznak k výsledku testovacího případu přiřadit, měl by se poradit s test manažerem.
Při vyhodnocování výstupních kritérií musí test manažer ověřit, zda naměřené hodnoty metrik skutečně reflektují realitu projektu. Kromě objektivně naměřených údajů by měl test manažer při vyhodnocování výstupních kritérií zvážit i subjektivní pocit testerů, kteří přišli reálně s produktem do styku. Subjektivní hodnocení produktu ze strany testerů může mnohé vypovídat o kvalitě produktu z pohledu uživatele.
