Průzkumné testování [ISTQB, 2012b, s. 38-39] je jednou z neformálních technik testování založených na zkušenostech a intuici testera. James Bach průzkumné testování definuje jako “současné učení, návrh testů a provádění testů“ [2003, s. 1]. Testy nejsou tedy definovány v předem připravených testovacích případech a skriptech, ale jsou prováděny dynamicky na základě znalostí a zkušeností daného testera. Hlavním zdrojem znalostí testera jsou znalosti testovaného produktu. Pro testera je např. užitečné vědět, jak probíhaly předchozí testy produktu, jaké problémy se vyskytovaly, jaké jsou silné a slabé stránky produktu, jaké jsou obecné problémy a rizika platformy, na které je produkt nasazen, jaká rizika jsou spjatá s produktem, jaké byly poslední změny v produktu, co je podobné nebo odlišné oproti ostatním produktům, atd. [Bach, 2003, s. 4; IEEE, 2005, s. 5]
Správné průzkumné testování je interaktivní a kreativní. Přestože se během průzkumného testování nepostupuje podle předpřipravených skriptů, neznamená to, že by testování probíhalo chaoticky. Vhodným způsobem, jak řídit průběh průzkumného testování je rozvržení testování do několika mítinků, kde každý mítink je časově omezený a má určena pravidla, která vedou k naplnění poslání daného mítinku. Pravidla mítinku můžou zahrnovat například požadavky na otestování datových vstupů, kontrolu uživatelského rozhraní proti standardům platformy, integraci s externími aplikacemi, ověření výkonu a spolehlivosti produktu, nebo požadavky na otestování všech možných průchodů systémem. [Bach, 2003, s. 5] Pravidla také mohou definovat, co je a co není v rámci rozsahu mítinku, jaké zdroje jsou na mítink vyhrazeny nebo na jaký typ defektů by se testovací mítink měl zaměřit.
Testeři poté během určeného času interagují s produktem ve snaze naplnit předem definovanou misi a reportují nalezené výsledky. [Bach, 2003, s. 5] Na konci daného mítinku, resp. více mítinků, tester manažer svolá poradu, kde se shrnou výsledky testů a stanoví se pravidla pro další mítinky.
Problémem průzkumného testování je reprodukovatelnost nalezených defektů. V momentě, kdy k selhání vedl delší sled kroků, si tester musí vzpomenout, kterými kroky k selhání dospěl a znovu selhání nasimulovat, aby mohl založit reprodukovatelný defekt report. Pro tyto případy je vhodné využít automatizovaných nástrojů, které jsou schopny zaznamenat prováděné kroky a při dohledání cesty k selhání pak stačí spustit nahraný záznam kroků.
